News

Todra: tam, kde se začala psát historie marockého lezení

Eva Adamcová19. 11. 20265 min čtení
Todra: tam, kde se začala psát historie marockého lezení

První zemí naší svatební cesty Afrikou bylo Maroko. A první lezeckou zastávkou soutěska Todra (Todgha) ve východní části Vysokého Atlasu, nedaleko jedné z nejkrásnějších marockých oáz – Tinghiru. Řeka Todra se tu zařezává do skalnatého terénu a na své cestě horami vytváří úzký kaňon, který po obou stranách lemují majestátní načervenalé vápencové stěny. Místy dosahují výšky až 500 metrů. Zatímco na dně soutěsky se každé ráno střídají turistické autobusy a skupiny návštěvníků, vysoko ve stěnách se otevírá úplně jiný svět.

Todra je už po desetiletí jedním ze symbolů marockého lezení. Přestože dnes možná stojí trochu stranou zájmu lezecké komunity, rozhodně má stále co nabídnout. Najdeme tu více než 450 cest v obtížnostech od 4 až po 8a+, přičemž největší zastoupení mají šestkové linie. Od jednodélkových sportovních výstupů až po vícedélkové cesty dlouhé stovky metrů, každý si tu najde něco podle své chuti a zkušeností. Maroko přitom skrývá řadu dalších rozvinutých lezeckých oblastí. Mezi nejznámější patří Taghia, Tafraoute nebo Caiat-Talembote, kterou, mimochodem, rozvinuli čeští lezci.

Od průkopníků k prvnímu africkému 8a

Než se však do hledáčku horolezců dostaly další marocké oblasti, znamenala pro ně tato země především Todru. První záznamy o lezení v soutěsce pocházejí ze 70. let minulého století, kdy sem začali přijíždět zahraniční horolezci. Mohutné vápencové stěny tehdy nabízely obrovský prostor pro objevování a první odvážlivci v nich postupně hledali linie, které by stály za výstup. K prvním cestám patří například Arête Nord nebo Pilier du Couchant. Z původních průkopnických výstupů se postupně staly klasiky, které se lezou dodnes.

S příchodem sportovního lezení na konci 80. let se začala měnit také tvář zdejšího lezení. Pozornost se postupně přesouvala od velkých skalních stěn k technicky náročnějším jednodélkovým cestám. Přibývaly nové sektory, například Plage Mansour, Dalle des Hollandais, Les Jardins d'Été, Gulli, Petites Gorges nebo Demeuk. Právě v posledně jmenovaném sektoru se nachází cesta De Meuk, označovaná za první cestu obtížnosti 8a na africkém kontinentu. Todra tak nebyla jen místem prvních lezeckých objevů v Maroku, ale postupně se stávala také dějištěm výstupů, které posouvaly hranice tehdejšího afrického lezení.

Na přelomu tisíciletí zažila oblast velký boom. Sjížděli se sem lezci z celého světa, aby objevovali nové linie, zkoušeli své limity a užívali si zdejšího výjimečného vápence. Postupem let však někdejší ruch částečně utichl a Todra se dostala trochu do stínu novějších a populárnějších destinací.

Vzhůru do načervenalých stěn

Nás si Todra získala především kombinací monumentálních skalních stěn, mimořádně kvalitního vápence a krajiny, která se jen tak neokouká. Najdeme tu plotny, kolmé profily i převislé stěny. Mnoho sportovních cest je dobře odjištěných a pro většinu z nich postačí dvě sady expresek. Vedle jednodélkových výstupů jsou tu také vícedélkové linie, z nichž některé už vyžadují zkušenosti s tradičním nebo horským lezením.

Do zdejšího vápence jsme se pustili ve vícedélkových cestách nižších obtížností, abychom se rozlezli před dalším objevováním afrického lezení. Vápenec je neuvěřitelně pevný, ostrý a místy až nemilosrdný ke kůži na prstech. Nohy se ale mohou spolehnout na téměř dokonalé tření – kam položím lezečku, tam drží. Krásně strukturovaná, místy téměř neolezená skála navíc během dne mění barvy od světlých okrových odstínů až po sytě červenou.

Na své si tu přijdou i milovníci horského lezení. Pak je třeba počítat s dlouhými, místy orientačně náročnými sestupy, plánováním a dostatečnou zásobou vody do stěny. Sestup ale není jen „nepříjemnou nutností“ - naopak. Vezme vás do okolních hor a nabídne pohledy na soutěsku a její okolí, které běžný návštěvník z turistické trasy nikdy neuvidí.

Lezecká sezona se zde řídí především sluncem a orientací jednotlivých stěn. Nejlepší podmínky nabízejí jaro a podzim, kdy jsou teploty příjemnější. Lézt se ale dá prakticky po celý rok, stačí si jen správně vybrat sektor. My jsme zvolili přelom podzimu a zimy. Dny byly stále příjemně teplé, noci však chladné.

Mezi skalami a palmovým hájem

Todra ale není jen o lezení, je také o setkání s místní kulturou a lidmi, kteří si na přítomnost zahraničních horolezců postupně zvykli. Mnozí přizpůsobili své živobytí návštěvníkům – otevřeli hostely, restaurace nebo obchody, ve kterých vedle místních výrobků nabízejí také lezecké vybavení. Nechybí ani tradiční berberská pohostinnost, sladký mátový čaj nebo ochota pomoci. My jsme se takhle seznámili s Mohamedem, který zrovna zastupoval bratra v rodinném hotelu Dounia. Půjčil nám lezeckého průvodce Todra: Rock Climbing in Morocco's Todra Gorge (5. vydání, Oxford Alpine Club, 2022). My jsme ho na oplátku svezli do půl hodiny vzdáleného Tinghiru, kam se chystal do hammámu na pravidelnou očistu.

Dvě tváře Todry

Je třeba počítat s tím, že Todra už dávno není odlehlým divokým koutem Maroka. Hlavní soutěskou vede udržovaná asfaltová silnice a po celý rok sem každé ráno přijíždějí autobusy s návštěvníky. Vystoupí přímo uprostřed kaňonu, pořídí několik fotografií, nakoupí drobnosti u trhovců a za chvíli zase pokračují dál.

Ve větších marockých městech může být turistický ruch ubíjející. Pokud je zjevné, že nejste zdejší, málokdy vás někdo nechá projít bez povšimnutí. Stále vás někdo oslovuje a snaží se vám něco prodat. Člověk má občas pocit, že ho okolí vnímá spíš jako chodící peněženku. Jakmile ale město opustíte a vydáte se na venkov, atmosféra se promění.

Todra je v tomto ohledu zvláštní místo. Zatímco dole v kaňonu se střídají turistické autobusy a skupinky fotografujících návštěvníků, stačí odbočit z hlavní trasy nebo vystoupat několik desítek metrů nad zem a člověk může najít naprostý klid. Vysoko ve stěnách ruch každodenního turistického provozu rychle utichá.

A když se potom mezi senzacechtivými návštěvníky vracíte kaňonem ověšení smycemi, cinkajícími karabinami a expreskami, s lanovou panenkou na zádech, připadáte si trochu jako hrdinové. Lidé si vás prohlížejí, fotografují a občas dokonce tleskají, jako byste se právě vrátili z vítězné bitvy. Přitom jste si jen odskočili do skal. V Todře se zkrátka můžete na chvíli stát lezeckou celebritou, aniž byste museli vylézt cokoli světoborného. :-)


Text a foto: Lukáš Lang